Hraní na hudební nástroj je chválihodný koníček, který vám navíc poskytne spoustu „vedlejších účinků“. S dnešní infografikou se podíváme konkrétně na hru na piano – vědci definovali již 17 benefitů, které hraní na tento nástroj, jehož historie sahá do 14. století (s přimhouřením oka dokonce až do starověkého Řecka), s sebou přináší.
Pokud budete hrát na klavír již v dětství, budete mít pravděpodobně vyšší IQ než děti, které na piano nehrají. A rovněž vyšší sebevědomí – komu by také nevzrostlo, když si střihne nějakého toho Mozarta. S inteligencí také souvisí lepší schopnost učit se novým věcem, zlepšení matematických dovedností a vznik předpokladů pro úspěch v akademické sféře – a to vše kvůli pár úderům do klaviatury.
S hrou na piano jde ruku v ruce také rozvoj kreativity, zlepšení jazykových schopností včetně čtení a rovněž lepší paměť. Jestliže bojujete se stresem, zahráním některé skladby se ho zbavíte raz dva. Navíc posílíte celé tělo a zlepšíte si koordinaci. Na všech 17 výhod tu bohužel není místo – ty, které jsme vynechali, můžete najít v infografice.
Zdroj: piano-keyboard-reviews.com
Pokud sedíte v kanceláři, doma u oběda či večer v kině a některý jedinec si zívne, je velká pravděpodobnost, že nakonec skončíte u zívání všichni. Jak to, že je tento reflex tolik nakažlivý? A proč vůbec zíváme? Na to nám podá několik teorií dnešní infografika.
Začneme nejdříve od konce – zívání se „přenáší“ nejspíše díky tomu, že jsme empatičtí. Mimo lidí se nakažlivost projevuje i u primátů, a dokonce i u psů. Jiní savci také sice zívají, ale své soukmenovce tím nenakazí. Co je však zajímavé – k řetězení zívání nemusíme ani vidět, stačí i sluchový vjem.
Nyní k různým názorům na to, proč vůbec zíváme. První teorie říká, že zíváme, protože tím pomůžeme okysličit celé tělo. Další, opět spojená s kyslíkem, že se tělo zíváním zbavuje oxidu uhličitého. Třetí teorie už začíná být o něco zajímavější: podle ní je zívání způsob zastrašení případných predátorů a zdědili jsme ho po našich prehistorických předcích.
Předposlední dvě teorie pak souvisí s nudou: jedna říká, že zíváním nám tělo dává najevo, že je potřeba změnit činnost, kterou právě provozujeme, druhá, že jsme zkrátka jenom znudění k smrti. Poslední, současná teorie se pak přiklání k tomu, že zíváním si „ochlazujeme“ (a že je to v tohle vedru potřeba) mozek, aby nám to zase začalo pálit. A co vy, zíváte často? A ke které teorii se přikláníte?
Zdroj: venngage.com
Trpíte na nízký či vysoký tlak? Nebo si prostě jenom chcete ověřit, jestli je vše v pořádku? V dnešní infografice si ukážeme, jak si tlak změřit správně tak, abyste se dobrali správných výsledků. Použít můžete například přesné digitální tlakoměry, které je navíc snadné obsluhovat.
Před měřením rozhodně nekuřte a nepijte kávu, látky obsažené v těchto neřestech mohou nepříznivě ovlivnit výsledek měření. Navíc si vždy před měřením dopřejte alespoň 5 minut klidu – na nic nemyslete, nic nedělejte, prostě jenom relaxujte.
Během měření je pak důležité, abyste seděli ve správné poloze (obě nohy na zemi, loket ruky opřený o stůl), správně si nasadili manžetu tlakoměru (na holou ruku, nikoli na rukáv) a zůstali po celou dobu měření v klidu. Samotné měření pak alespoň dvakrát zopakujte, abyste se vyhnuli chybným výsledkům.
Zdroj: medihum.cz
Přezdívá se jí medové lístky či sladká tráva, má ráda světlo a roste převážně v tropické Jižní Americe. Ano, dnes bude řeč o Stévii sladké – pod latinským názvem Stevia rebaudiana –, která čím dál tím častěji nahrazuje klasický cukr, a to převážně u diabetiků, kteří ji mohou bezpečně konzumovat.
Slazení stévií není pouze výmysl moderní doby, ale již 200 let dlouhá tradice – tehdy byla totiž tato rostlina objevena původním obyvatelstvem Jižní Ameriky. A nejenže není nezdravá jako její kolega bílý cukr, dokonce má i zdraví prospěšné účinky!
Počítejte s námi: Stévie snižuje vysoký tlak a hladinu cholesterolu, pomáhá redukovat obsah cukr v krvi, zbaví vás několika přebytečných kil, léčí záněty, a dokonce má protirakovinotvorné účinky. A to je až 350× sladší než cukr – navíc bez kalorií!
Zdroj: authoritydiet.com
Naši (pra)dědové na ni nedali dopustit a říkávali, že kdo ji pije, tomu se nemoc vyhýbá jak čert kříži. Dnes se opět stává stále oblíbenější, i když její zdraví prospěšný efekt není dosud věděcky prokázán. Řeč je o nepříliš lákavě vypadajícím nápoji: kombuče (často psáno a vyslovováno jako kombucha).
Kombucha je vlastně černý nebo zelený čaj, který za pomoci kombuchové kultury (houbovité placky vznášející se u hladiny) a cukru podrobíme octovému kvašení. Výsledkem je sladkokyselá, jemně perlivá a někdy i lehce alkoholická tekutina. Dnešní infografika nám mimo jiné řekne, jak poznáme, že je kombuča hotová a vhodná k pití.
Zaprvé je to nenapodobitelný octový odér, který po otevření lahve ucítíme. Důležité také je, aby kombuchová kultura plavala na hladině a zabírala celý obvod nádoby. V tekutině by také mělo docházet k fermentaci, kterou poznáme podle tvořících se bublinek. Jestliže toto vše nápoj splňuje, je čas jej ochutnat – pokud je příliš kyselý, nechali jste jej připravovat příliš dlouho; pokud je naopak ještě sladký, nechte mu příště pár dnů navíc. Hlavně trpělivost, tvorba kombuchy trvá jeden týden až měsíc!
Zdroj: naturalon.com
